Hojení měkkých tkání

Porozumění procesu hojení měkkých tkání je zásadní pro správnou edukaci pacientů a volbu adekvátní terapie. V tomto článku a videu si vysvětlíme jednotlivé fáze hojení.

Hojení měkkých tkání probíhá ve čtyřech fázích: krvácení, zánětlivá, proliferační a remodelační fáze. Tyto fáze se často časově překrývají a jejich průběh ovlivňují faktory jako typ tkáně (např. sval se hojí rychleji než šlacha díky lepšímu prokrvení), závažnost poranění, věk pacienta či přítomnost onemocnění a další.

Fáze krvácení

Hlavním cílem této fáze je zastavit krvácení a obnovit homeostázu.
Obvykle trvá několik minut až hodin v závislosti na typu zranění.
Během prvních sekund až minut dochází k zúžení cév, což omezuje přítok krve do místa poranění.

Následně se krevní destičky začnou shlukovat a vytvářet zátku, přičemž fibrinogen se přeměňuje na fibrin, který zátku stabilizuje.

Zánětlivá fáze

Cílem této fáze je vyčistit poškozenou oblast a připravit ji na růst nové tkáně.
Začíná během několika hodin po zranění, vrcholí mezi 1. a 3. dnem a postupně odeznívá během 2–3 týdnů.
Projevuje se pěti typickými znaky zánětu: zarudnutí, zvýšená teplota, otok, bolest a porucha funkce.

Co se v této fázi děje:

Po zranění odumírají poškozené buňky a uvolňují histamin, který zahajuje zánětlivý proces – čím větší poškození, tím více histaminu, tím intenzivnější zánět.
Histamin rozšiřuje cévy, což zvyšuje průtok krve, a tím zajišťuje přísun kyslíku, živin a buněk potřebných k odstranění mrtvých buněk a odpadních látek. Tento zvýšený průtok způsobuje zarudnutí a lokální zvýšení teploty.

Zánětlivé látky zvyšují propustnost cévních stěn, což umožňuje bílým krvinkám a makrofágům proniknout k poškozené tkáni a zahájit čištění od mikroorganismů, bakterií a sraženin.
Do mezibuněčného prostoru proniká tekutina, která zředí dráždivé látky a ve spojení s fibrinem a kyselinou hyaluronovou vytvoří gel, který omezuje šíření mikroorganismů a mrtvých buněk a usnadňuje proces čištění. Průnik tekutiny do mezibuněšného prostoru způsobuje otok.
Velký otok však může omezit průtok krve, což zpomaluje hojení.
Otok mechanicky tlačí na mechanické nociceptory, což způsobuje bolest, kterou dále zhoršují chemické látky jako prostaglandiny a bradykinin, které aktivují chemické nociceptory. Bolest vede k omezení funkce postižené oblasti.
Pokud je přítomna infekce, tělo reaguje tvorbou hnisu a zánětlivá fáze se prodlužuje.

Zánět je klíčový pro hojení, a proto jeho potlačení v akutní fázi (např. pomocí protizánětlivých léků) může zpomalit a negativně ovlivnit kvalitu regenerace tkáně.
Po dokončení čištění rány se uvolňují látky, které spouštějí další fázi – proliferaci.

Proliferační fáze

Hlavním cílem této fáze je vytvoření nové tkáně (jizvy), která vyplní ránu.
Začíná během prvních dnů po zranění a vrcholí přibližně ve 2.–3. týdnu.

Průběh fáze:

Skládá se ze dvou hlavních procesů:

Fibrogeneze – nejprve dochází ke stažení okrajů rány, čímž se její velikost zmenší. Následně se vytváří jizva z granulační tkáně, která je tvořena kolagenními vlákny (především kolagenem typu III), fibroblasty a dalšími složkami.

Angiogeneze – dochází k obnově krevního zásobení v poraněné oblasti. Nové kapiláry se vytvářejí postupně od periferie směrem do centra poškozené tkáně.

Remodelační fáze

Hlavním cílem této fáze je vytvořit kvalitní jizvu, která co nejvíce připomíná původní tkáň.
Remodelace začíná v prvních týdnech po zranění a může trvat až několik let, přičemž nejintenzivnější procesy probíhají během prvního roku.

Průběh fáze:

Mechanicky slabší kolagen typu III je postupně nahrazován pevnějším kolagenem typu I.
Jak kolagen dozrává, jeho vlákna se orientují v souladu s lokálním mechanickým zatížením – správné zatěžování tkáně je proto nezbytné pro optimální přizpůsobení jizvy.
Přestože se tkáň remodeluje, nikdy už nedosáhne původní kvality. Obvykle se uvádí, že mechanické vlastnosti zhojené tkáně dosahují přibližně 80 % původní pevnosti, což vysvětluje, proč je předchozí zranění největším rizikovým faktorem pro nové poranění.

Vše je podrobněji vysvětleno ve videu níže 👇