Proč to lupne?
Pokud se pohnete specifickým způsobem, nebo si zatáhnete za prst - lupne to. Čím to je?
K lupnutí může dojít jen v synoviálních kloubech našeho těla, tedy v kloubech, kde je prostor mezi kloubními plochami naplněn synoviální tekutinou. Ta má podobnou strukturu jako vaječný bílek a mimo jiné omezuje tření, a tak napomáhá hladkému pohybu. Synoviální tekutina má v sobě rozpuštěné plyny, především oxid uhličitý, a právě ty hrají zásadní roli při lupnutí1.
Nejdřív je potřeba od sebe oddálit kloubní plochy více než se tomu děje při normálním pohybu. Tím dojde ke zvětšení prostoru v kloubu a vznikne podtlak. Podtlak vede ke změně organizace plynu rozpuštěného v synoviální tekutině a k tvorbě bubliny (proces tribonukleace)2.
No, a právě tvorba bubliny je dle Kawchuka a spoluautorů2 spojena se zvukem lupnutí, což dokazují pomocí videa z real-time magnetické rezonance.
Jiní autoři tvrdí, že bublina vzniká na základě kavitace1. Tedy při podtlaku vzniklém v kloubu dojde ke snížení bodu varu kapaliny, která částečně změní skupenství na plyn a vznikne bublina. Zvuk lupnutí nemusí být dle Suja a Barakata3 způsoben tvorbou bubliny, ale jejím částečným prasknutím po uvolnění tlaku.
Bublina zůstane v kloubu po dobu 15 až 30 minut a pak se vstřebá zpět do synoviální tekutiny. To vysvětluje, proč nejsme schopni lupnout daný kloub několikrát ihned po sobě.
Škodí časté „prolupávání“ našim kloubům?
Na toto téma existuje několik studií, které se zaměřují především na klouby ruky. Starší studie neukázaly vyšší prevalenci osteoartrózy (OA) kloubů ruky u lidí pravidelně prolupávající své klouby1. Zajímavý je experiment, který na sobě provedl doktor Unger4. Tento americký lékař po dobu 50 let prolupával minimálně dvakrát denně prsty jen na levé ruce, tedy je prolupal více jak 36,500krát. Po 50 letech porovnal ruky na rentgenu a zjistil, že mezi nimi nejsou viditelné žádné strukturální rozdíly. Nejkvalitnější studie na toto téma5 taktéž nezjistila rozdíl (p = 0.548) ve výskytu OA kloubů ruky mezi skupinami probandů, kteří si pravidelně prolupávali klouby (n= 135, prevalence OA = 18.1 %) a těmi co klouby ruky nelupali (n = 80, prevalence OA = 21.5 %). Další studie neobjevily žádný signifikantní rozdíl mezi skupinami ve funkci, laxicitě, síle úchopu a otoku rukou6,7. Jedna studie na 70 probandech však ukázala, že lidi, kteří si pravidelně prolupávají klouby ruky mají širší chrupavku metakarpálních kloubů, může se jednat o adaptaci těla nebo o prvotní znak OA7.
Je důležité rozlišovat lupnutí v kloubu a ostatní zvuky jako jsou drásoty, přeskakování, vrzání… K lupnutí spojenému s tvorbou či destrukcí bubliny dojde při oddálení kloubních ploch a nelze ho opakovat ihned po sobě. Ostatní zvuky, které se mohou objevovat i opakovaně v krátkých intervalech při normálním pohybu jsou většinou způsobeny pohybem anatomických struktur. Naprostá většina těchto zvuků je však fyziologická, způsobena například přeskakováním šlachy přes prominenci kosti, přelíváním synoviální tekutiny drsným povrchem kloubu, vibracemi způsobenými pohybem kostí a jiných struktur8. McCoy a kolektiv zjistili, že zvuky v kolenním kloubu se objevily u 99 % z 250 měřených zdravých probandů8. Avšak pro pacienty jsou zvuky doprovázející pohyb v kloubech vnímány negativně, jak ukazuje kvalitativní studie9. Bojí se, že se jedná o opotřebení a degeneraci kloubu, projev předčasného stárnutí a snaží se těmto zvukům vyhýbat a měnit tak svoji pohybovou aktivitu9. Z tohoto důvodu je nutné, abychom pacienty ujistili, že zvuky v kloubu při pohybu jsou běžné a nemusí značit žádnou patologii.
Na druhou stranu v některých případech nám mohou zvukové fenomény pomoci s diagnózou. U 86 % ze 150 pacientů, kteří měli diagnostikované poranění menisku se objevovaly podobné zvukové fenomény opakující se při flexi a extenzi kolenního kloubu8. Pro jednotlivé pacienty se zvuk objevil vždy ve specifickém úhlu a po operaci tyto zvuky vymizely8. Specifické zvuky byly zjištěny také u pacientů se zvětšením synoviální pliky a u pacientů s výraznou artrózou kolenního kloubu8. Prevalence přeskakování a drásotů v kolenní kloubu byla častější u pacientů s patelofemorálním syndromem (68 %) ve srovnání se zdravou populací (35 %), ale zvukové fenomény neměly žádnou souvislost s bolestí či funkcí kolene10.
Reference
1. Rizvi, A., Loukas, M., Oskouian, R. J. & Tubbs, R. S. Let’s get a hand on this: Review of the clinical anatomy of “knuckle cracking”. Clin. Anat. 31, 942–945 (2018).
2. Kawchuk, G. N. et al. Real-time visualization of joint cavitation. PLoS One10, e0119470 (2015).
3. Chandran Suja, V. & Barakat, A. I. A mathematical model for the sounds produced by knuckle cracking. Sci. Rep. 8, 1–9 (2018).
4. Unger, D. L. Does knuckle cracking lead to arthritis of the fingers? Arthritis Rheum. 41, 949–950 (1998).
5. DeWeber, K., Olszewski, M. & Ortolano, R. Knuckle cracking and hand osteoarthritis. J. Am. Board Fam. Med. 24, 169–174 (2011).
6. Boutin, R. D. et al. “Knuckle cracking”: Can blinded observers detect changes with physical examination and sonography? Clin. Orthop. Relat. Res. 475, 1265–1271 (2017).
7. Yildizgören, M. T. et al. Effects of habitual knuckle cracking on metacarpal cartilage thickness and grip strength. Hand Surg. Rehabil. 36, 41–43 (2017).
8. McCoy, G. F., McCrea, J. D., Beverland, D. E., Kernohan, W. G. & Mollan, R. A. Vibration arthrography as a diagnostic aid in diseases of the knee. A preliminary report. J. Bone Jt. Surg. - Ser. B 69, 288–293 (1987).
9. Robertson, C. J., Hurley, M. & Jones, F. People’s beliefs about the meaning of crepitus in patellofemoral pain and the impact of these beliefs on their behaviour: A qualitative study. Musculoskelet. Sci. Pract. 28, 59–64 (2017).
10. de Oliveira Silva, D. et al. Knee crepitus is prevalent in women with patellofemoral pain, but is not related with function, physical activity and pain. Phys. Ther. Sport 33, 7–11 (2018).