Reciproční inervace

Abychom se mohli hýbat, udržovat rovnováhu a vzpřímený stoj je důležitá souhra mezi svaly. Pro fázický pohyb je nezbytné, aby při kontrakci agonisty došlo k současnému útlumu antagonisty a o to se stará reciproční inervace.

Vysvětlíme si to na příkladu kontrakce m. biceps brachii. Pokud se biceps (agonista) kontrahuje, mění se jeho napětí a délka, to zachytí svalová vřeténka a vyšlou tuto informaci do míchy. V míše dojde k přepojení na inhibiční interneuron, který tlumí aktivitu m. tricpes brachii (antagonisty). Pokud by docházelo k aktivaci tricepsu během flexe v loketním kloubu, pohyb by nebyl plynulý nebo by nebyl vůbec možný. Jsou ale situace, například při stabilizaci kloubu, kdy je potřeba, aby se agonista a antagonista kontrahovaly společně (ko-kontakce). Během ko-kontrakce je aktivita reciproční inervace tlumena.

Určité fyzioterapeutické metody jsou založeny na principu reciproční inervace, jako například Muscle eneregy technique (MET) nebo technika kontrakce-relaxace-kontrakce agonisty při Proprioceptivní nervosvalové facilitaci (PNF). Představme si, že klient má zkrácený m. quadriceps femoris.  Necháme klienta tlačit proti odporu do flexe v kolenním kloubu, a tedy zapojit hamstringy. Na principu reciproční inervace, aktivita hamstringů vyvolá útlum quadricepsu a proto lze po ukončení kontrakce hamstringů quadriceps snadněji protáhnout.